Adam Chromý
');
//-->
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6175x
Seznam rubrik
Adam Chromý
Sneženky a machři po době použitelnosti
Pokračování Sněženek a machrů možná není nejhorším filmem roku. Pokud ovšem jde o jeho zbytečnost, těžko si bude v domácích podmínkách hledat konkurenci.
Adam Chromý
Kdo se bojí (vlka), nesmí do lesa
A kdo se bojí filmu s dětmi, pravděpodobně přijde o jedno z nejpříjemnějších překvapení letošního roku.
Adam Chromý
Renč č.7
Zatímco v lednu Filip Renč marně lákal diváky na adrenalin, nyní těžce pokouší jejich trpělivost.
Adam Chromý
Pachuť Anglických jahod
Vladimír Drha natočil film o srpnu 1968, kdy se vlastně nic zvláštního nestalo.
Adam Chromý
O koze a o voze ve třetím rozměru
Kozí příběh vznikl ve stejném počítačovém programu jako Shrek či Doba ledová. A to je asi tak vše, co mají tyto filmy společného.
Adam Chromý
Kdo je tady Nestyda?
Je větší nestydatostí bezdůvodně opustit manželku s dítětem nebo zaplavit dvakrát ročně kina filmy, na které si za pár měsíců nikdo nevzpomene?
Adam Chromý
Obstojí Děti noci i ve dne?
Česká kinematografie má konečně svůj „festivalový“ film, jemuž by nejvíce slušela noční televizní obrazovka.
Adam Chromý
Soukromá válka pana Marhoula
Václav Marhoul natočil poněkud zpomalený válečný film, který překvapivě vůbec netrpí tím, že vznikl v české produkci.
Adam Chromý
Byl pozdní večer, kýče čas
Existují filmy, které raději nikdy neměly spatřit světlo světa. Máj patří mezi ně.
Adam Chromý
Thank you for the music(al)
Meryl Streep řádí v nejoptimističtějším filmu posledních let, jehož největší předností je nedokonalý zpěv.
Adam Chromý
Co zbylo z Bathory?
Alžběta Bathoryová do dějin (neprávem?) vstoupila jako legendární masová vražedkyně, Juraj Jakubisko jako režisér nejdražšího filmu v dějinách české kinematografie. Ambice obou z nich byly ovšem původně pravděpodobně zcela jiné...
Adam Chromý
Kung fu sranda
Snít může každý. Ale pokud zavalitá panda touží po kariéře kung fu bojovníka, je zřejmé, že cesta k tomuto snu bude poněkud... těžká.
Adam Chromý
Radost se skrývá ve Vanesse
Vanessa je plnohodnotným členem naší rodiny. Nechybí při žádné slavnostní příležitosti, nenechá si ujít jediné rodinné jubileum, mám ji spjatou s těmi nejšťastnějšími okamžiky svého života. Její přítomnost je vždy doprovázena bezmeznou radostí, upřímnými úsměvy a občas i neskrývaným dojetím. Chvíle s Vanessou patří k těm nezapomenutelným...
Adam Chromý
František je lůzr
Zatímco Bohdan Sláma nedávno tvrdil, že každý někoho potřebuje, Jan Prušinovský ve svém debutu František je děvkař hlásá, že každý se s někým potřebuje vyspat.
Adam Chromý
Symfonie evropského nevkusu
Co Čech, to muzikant? Ručičky zlaté? Chtěli jste Eurosong, tady ho máte.
Adam Chromý
U koho to má Hřebejk dobrý?
Sotva do videopůjčoven dorazil Medvídek, nejproduktivnější domácí režisér obohatil českou kinematografii o další titul. Vítejte v devadesátých letech, kdy se u nás svérázným způsobem rodil kapitalismus, kvetlo podnikání i hazard, lidé v sobě neměli špetku dobrého vkusu a jméno Hřebejk ještě namísto tvůrčí vyčerpanosti a divácké podbízivosti představovalo spíše záruku kvality.
Adam Chromý
Expresní zpravodajství s hvězdičkou
Nova se po úspěšném tažení televizními obrazovkami snaží svým „pop-zpravodajstvím“ zamořit i internet. Svůj zpravodajský server líčí jako projekt, který v našich médiích nemá obdoby a v podstatě má pravdu. Již od prvního pohledu je totiž zřejmé, že kvalita rozhodně nebude zbraní, kterou chce „tn“ zavedeným zpravodajským portálům konkurovat.
Adam Chromý
Taková normálně nepovedená rodinka
Co může být horšího než hloupá a špatně natočená česká komedie? Hloupá a špatně natočená česká komedie, která se tváří, že má něco do činění s inteligentním seriálem.
Adam Chromý
Prach sedá na televizní ovladač
„Když přijdu domu po těžkým dnu v práci, s tím, že konečně zažiju ňákou legraci, rozvalím se do křesla a pustím televizi s nadějí, že všechna únava rychle zmizí...“, tvrdila skupina Chaozz v době, kdy televizní program ještě nabízel alespoň nenáročnou zábavu. Dnes je to spíše poctivé utrpení. Televizní obrazovky ovládla vlna domácí seriálové tvorby, která je ve své podstatě stejně naivní jako publikum, co ji svou přízní vytrvale podporuje.
Adam Chromý
Kde tryští ropa, poteče krev
Až na krev je úctyhodným filmovým počinem. A to zdaleka nejen kvůli své přemrštěné stopáži ani konfliktním tématům, která si vybírá, ale především díky filmařské jistotě, s jakou se Paul Thomas Anderson s naftařským dramatem o odvrácené straně amerického snu vypořádal. Daniel Plainview by v životě nedosáhl všeho, čeho chtěl, nebýt jeho bezmezné touhy, která ze zdravé soutěživosti přerostla v nebezpečnou nenávist izolující jej od zbytku světa. Až na krev nenásilně útočí na stinné stránky americké kultury a přitom nabízí nezapomenutelný příběh o lidské posedlosti, která se nemění napříč časem ani kontinenty.
Adam Chromý
Každý někoho potřebuje... i venkovský učitel
Pavel Liška utíká sám před sebou na venkov, kde se snaží lásku nahradit přátelstvím a dochází k poznání, že každý někoho potřebuje, byť se v sobě tuto lidskou podstatu snaží sebevíce potlačovat. Venkovský učitel nabízí poctivý filmový zážitek v nejlepším slova smyslu a na chvíli tak divákům dává možnost zapomenout na všechna ta zvěrstva, co v uplynulých měsících domácí filmaři napáchali.
Adam Chromý
O rodičích, dětech a spoustě slov
Film O rodičích a dětech přináší pro českou kinematografii dvě zásadní zprávy. Tou dobrou je, že po hodně dlouhé době u nás vznikl důstojný a inteligentní film. Druhá zpráva ovšem toto nadšení poněkud tlumí – jedná se o zdaleka nejslabší snímek ve filmografii Vladimíra Michálka.
Adam Chromý
Smrtelný vzdech Českého lva
Jakkoliv může být oceňování domácích snímků označováno za nesmyslné, samo o sobě ho neodsuzuji. Když si mohou ceny mezi sebe nesmyslně v hlavním vysílacím čase rozdělovat zaměstnanci televize Nova, tak proč by to koneckonců nemohli dělat filmaři. Jednou ročně tak mohou čeští diváci nabýt dojmu, že u nás děláme filmy, které v mnohém předčí americký import. Existuje ovšem jedna věc, kterou u nás opravdu dělat neumíme – slavnostní ceremoniál při udílení výročních filmových cen.
Adam Chromý
Český film si řekl o své anticeny
Favorité Českých lvů už jsou známi. Domácí kinematografie má však i svou stinnou stránku, o které by si diváci zasloužili být také informováni. Loňský rok nebyl jen rokem Vratných lahví a Tajností. Filmaři vyplodili i skvosty jako Crash Road, Poslední plavky či Bestiář. A bylo by opravdu nefér, kdyby tyto snímky upadly v zapomnění jen kvůli tomu, že nezískaly žádnou cenu. Nefér by to pochopitelně bylo vůči divákům, kteří tak přijdou a důrazné varování komu a čemu se pro příště v v kinech, dvd půjčovnách i televizi vyhnout.
Adam Chromý
Naděje ukrytá za očním víčkem
Jean Dominique Bauby v životě nepoznal neúspěch. Nyní se jeho nehybné tělo nachází v lékařském zařízení, odkud nevede cesta zpět. Z těla hlavního hrdiny filmu Skafandr a motýl přežilo pouze oční víčko, které tvoří spojnici mezi jeho nositelem a zbytkem světa. Jakkoliv zní námět snímku depresivně, jeho snahou není diváky dojímat. Přestože happy end se zde pochopitelně nekoná, východiskem je překvapivě naděje.
| předchozí | 1 2 3 4 5 | další |
