Můj velký tlustý americký sen
Hairspray je adaptací úspěšného Broadwayského divadelního muzikálu, před jehož uvedením však námět již existoval ve filmové podobě. Snímek je tak v podstatě remakem sebe sama. Paradoxně má však svým pojetím mnohem blíže k divadelnímu představení, než filmu se všemi jeho vyjadřovacími prostředky.
Film je považován za nástupce (nebo přinejmenším důstojného konkurenta) kultovní Pomády z roku 1978. Děj obou filmů je situován do šedesátých let nabízejících bohatý hudební podklad a dále je spojuje název prostředku sloužícího k fixaci účesu, ačkoliv v obou případech nemá pro příběh sebemenší význam.
Dalšími spíše nostalgickými spojitostmi je účast Johna Travolty a Michelle Pfeiffer – Travolta se zde po životní roli v Pomádě vrací v nedůstojné roli obézní matky (a ukazuje, že pořád vypadá líp jako tlustá ženská než jako tlustý chlap) a Pfeiffer se snaží napravit svou reputaci z nevydařeného a zbytečného pokračování Pomády 2.
Po hudební stránce Hairspray nabízí poutavé písně s výraznou melodií, které ve filmovém muzikálu opravdu od dob Pomády nezazněly. Chytlavý rytmus a originálně naivní texty, stejně jako samotný jejich projev, vytvářejí nezapomenutelnou mile přisládlou atmosféru, která započne úvodním písní o probouzejícím se Baltimore a končí až se strhujícím finále soutěže královny krásy.
Pokud má Hairspray nedostatky, tak jsou to klasické neduhy vznikající při adaptaci divadelních představení. Původní muzikál má obrovský emotivní náboj, který se vinnou statického zpracování podařilo do filmu dostat jen částečně. Návaznost jednotlivých muzikálových čísel není s celkovým vyprávěním nijak propojena a tvoří se tak hluché pasáže vyplňující prostor mezi písněmi. Určitá synergie je patrná jen v několika málo částech využívajících k orientaci střih záběrů z odlišných míst, čímž film dosahuje větší dynamiky ( vzpomínky manažerky televizní show v Miss Baltimore Crabs). Hairspray navíc dosti utrpěl krkolomným a místy odbytým českým překladem, který občas v písních dosti drhne a připravuje film o jeho nejcennější triumf – rytmus, co nezastavíš (jak se výstižně praví ve finále).
Hairspray sází na osvědčené žánrové motivy – školní prostředí, dělení studentů na vyšší a nižší třídu, spravedlivé finále u příležitosti volby královny krásy). Film je však nevykrádá ani neparoduje, spíš jich umě využívá. Ve snaze o stylizaci prostředí do designu šedesátých let však Hairspray celkově působí jako by kompletně vznikl ve filmovém ateliéru. Kdyby si tvůrci s celým filmem vyhráli natolik jako se závěrečnými titulky, namísto příjemné zábavy mohl vzniknout nezapomenutelný zážitek.
Provedení písní samozřejmě nemůže dosahovat kvality záznamu z divadelního představení. Neprofesionální výkony ovšem filmu dodávají onen naivní ráz a dají příležitost vyniknout Queen Latifah, která zde představuje prototyp ideální ženy (je tlustá a navíc černoška) a její výstup při demonstraci za práva černochů (I know where I´ve been/ Vím, co bylo dřív) patří k nejsilnějším momentům, ačkoliv má tato píseň na rozdíl od zbytku zářivého filmu spíše pesimistické a melancholické vyznění.
Příběh o tlusté outsiderce prahnoucí po společenském uznání (a samozřejmě lásce) by byl pro muzikál sám o sobě dostatečně nosný. Zde je však na něj naroubovaná rasová problematika, která sice s příchodem do černošského ghetta přináší nové hudební motivy, celkově je však pro děj nešťastným řešením, jelikož nutí postavy za každou cenu k čestnému jednání. To naštěstí není vyjádřeno slovy, ale písněmi, čímž se osvobozuje od patetického pojetí. Nakonec pak samozřejmě není překvapením, že jsou to právě hubení běloši, kteří dostanou za uši. A to nejen protože černoši umí lépe tančit a zpívat, ale především mají charakter.
Adam Chromý
České filmové (anti)ceny 2010
Děkuji tvůrcům i distributorům za jejich odvahu. Bez ní by filmové anticeny zůstaly bez majitelů.
Adam Chromý
Bezdůvodná Nevinnost
Hřebejkova Nevinnost vychází z nešťastné domněnky, že nefunkčnost mezilidských vztahů dokáže ve vší její nevyzpytatelnosti nejlépe zprostředkovat vyprávění selhávající ve všech rovinách.
Adam Chromý
Nejasná zpráva o stavu české kinematografie 2010
Český film loni potěšil masové publikum i příznivce bizarností. Méně pak ty, kteří od něj očekávali i nějaký ten obsah.
Adam Chromý
Rodinka pro otrlé, pokus druhý
V televizi by bylo možné Rodinku v režii Dušana Kleina přepnout, v kině je jedinou možností ignorace.
Adam Chromý
Rally ve slepé uličce
Landovic Tacho dokazuje, že přehnané ambice ani mezinárodní obsazení z filmu mezinárodní událost neudělají.
Adam Chromý
Hlava-ruce-srdce... a kde je pata?
Hlava-ruce-srdce je údajně filmem o lásce bez lásky, válce bez války a magii bez kouzel. Bez metaforických příkras by úplně stačilo říct, že je zkrátka o ničem.
Adam Chromý
Nauka o snech pro pokročilé
Jan Švankmajer svůj nový film Přežít svůj život označuje za psychoanalytickou komedii. Důvodem nejsou ani tak věčné odkazy na Freuda a postava psychoanalytičky jako skutečnost, že pouze psychoanalytici ocení skutečnou hloubku jeho díla.
Adam Chromý
Od občanského průkazu k modré knížce
Tak dlouho Ondřej Trojan přihlížel přiživování Hřebejka na tvorbě Petra Šabacha, až se k adaptaci odhodlal sám. Měl to udělat už dávno...
Adam Chromý
Habermannův seznam
Druhá světová válka nepřinesla vítěze ani poražené, jen oběti na obou stranách. Tak to vidí propagátor česko-německého přátelství Juraj Herz.
Adam Chromý
Sadismus s rybí tváří
Existují pouze dva důvody, kvůli nimž se vyplatí nasadit si 3D brýle – plovoucí rybičky a dobře tvarovaná ňadra. Piraňa 3D obojím rozhodně nešetří.
Adam Chromý
Román k uzoufání
Tomáš Bařina obohatil Románem pro muže českou kinematografii o nový žánr – komedii postrádající jakýkoliv záměrný i nechtěný humor. Něco podobného tady dosud nebylo.
Adam Chromý
V čem tkví velikost Čechů?
Podle Roberta Sedláčka v nadšení pro bizarnosti navzdory opovržení okolí. Sám režisér je toho ukázkovým příkladem.
Adam Chromý
Vykoupení z věznice Mírov
V českých věznicích si trest odpykává přes 22 tisíc hříšníků. Jen jeden z nich má však natolik zmáknuté PR, že jeho jméno najdeme v programu kin.
Adam Chromý
Počátek určuje pravidla snění
Realita je už pro Christophera Nolana příliš fádní. V Počátku se rozhodl prozkoumat vše, co lidstvo prožívá v mysli během třetiny svého života, kdy se noří do spánku.
Adam Chromý
Shrek jako za mlada
Zazvonil zvonec a zlobřího dobrodružství je jednou provždy konec... nebo taky vůbec ne.
Adam Chromý
Hračky, co na smetiště nepatří
O tom, že hračky ve skutečnosti prožívají dramatičtější příběhy, než jejich majitelé, nás už potřetí přesvědčuje studio Pixar a jeho Toy Story.
Adam Chromý
Kukyho putování mechem a kapradím
Jan Svěrák dojímá a zároveň děsí příběhem alergenního růžového medvídka, který v lese plném bizarních obyvatel zažívá krušné chvíle.
Adam Chromý
Hledá se talent
Bude počet českých a slovenských talentů dostačující pro dvě souběžně probíhající televizní show?
Adam Chromý
Než se Robin stal Hoodem
Tažení proti zbojníkům pokračuje. Nástrahám filmové adaptace po Jánošíkovi neunikl ani Robin Hood.
Adam Chromý
Bohové museli být šílení
Může být pro Řecko větší pohroma než finanční krize? Ano, staré řecké báje a pověsti s nulovou atmosférou, ale zato ve 3D.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6175x
');
//-->