Requiem za popového krále

Král popu je mrtev, ať žije cokoliv, na čem zanechal punc své jedinečnosti – This Is It (Tady to máte).

Měla to být největší událost v dějinách populární hudby od chvíle, kdy Michael Jackson stvořil Thriller. Velkolepá show, na níž by legendární hity prokázaly svou nesmrtelnost. Dokonalý zážitek v limitované edici, kterým chtěl Michael Jackson dokázat, že popové království má stále svého hrdinu. Událost, která se nesmazatelně zapíše do historie… Z neuskutečněného turné nakonec zbyl jen dvouhodinový sestřih zkoušek, při jejichž sledování se mísí smutek se soucitem a nenaplněným očekáváním.

This Is It toho totiž o skutečném Michaelu Jacksonovi neřekne více než bulvár, pro něhož jakákoliv informace o zpěvákově smrti představuje v první řadě zvýšení prodeje. Od materiálu, který byl během zkoušek pořízen, nikdo neočekával víc, než že jednou doplní záznam Jacksonova koncertu na DVD. Po jeho smrti však cena každé natočené vteřiny stoupla podobně, jako když turisté na kameru náhodně zaznamenali teroristický útok na WTC. This Is It  má přesto navzdory svému obsahu pro fanoušky nevyčíslitelnou hodnotu už jen proto, že je tím posledním a veřejně dostupným, co po sobě král popu zanechal.

Michael Jackson ve filmu působí jako dokonalá rekvizita, kolem které se točí svět zhmotnělých iluzí, jehož hranice mizí za zdmi koncertní haly. V tanci mu nemohou konkurovat ani o generaci mladší účinkující a zpěv nedovádí k dokonalosti jen aby si šetřil hlas pro skutečné publikum. Michael ví vše nejlíp a jeho umíněné názory se mu nikdo pro jistotu nesnaží rozmlouvat, protože král tady může být jenom jeden.

This Is It se snaží divákům spíše v rámci možností zprostředkovat zážitek z neuskutečněného koncertu, než vyprávět o jeho přípravách. M.J. se v něm objevuje téměř výhradně na pódiu. Za ním se nachází pomyslná bariéra, kam nemají kamery přístup. Dokument tak vzbuzuje větší lítost nad neuskutečněným projektem než nad promarněným životem.

Michael Jackson na jevišti svou funkci plní stejně spolehlivě jako doprovodné efekty a vrcholem jeho lidskosti je okamžik, kdy se lehce pousměje. Těžko věřit tomu, že by se nenašel žádný záběr, v němž by mistrovi utekl alespoň jediný takt. Pak by člověk alespoň na chvíli uvěřil, že za vším tím humbukem stojí reálný člověk, který před svou smrtí skutečně žil.

Diváci se na první pohled dočkají všeho, co od Michaela Jacksona žádají. Ve filmu zazní Man in the Mirror, Black or White i Beat It a Thriller nebo Smooth Criminal dokonce doplní předtočené záběry, díky nimž This Is It místy funguje opravdu jako film a ne jen jako záznam pořízený bezpečnostní kamerou. Ve chvíli, kdy utichne hudební doprovod, však zpěvák z úst nevypustí nic víc než „I Love You“, případně „God Bless You“.

Ale jsou to právě jeho písně, které z This Is It dělají přes stereotypní formu strhující podívanou. Písně, kterým na síle neubírá ani fakt, že je Michael odezpívá na poloviční výkon na nehotové scéně. Písně, jejichž životnost na rozdíl od autora neohrozí propofol ani sebedestruktivní touha po nesmrtelnosti.