Shrek jako za mlada

Zazvonil zvonec a zlobřího dobrodružství je jednou provždy konec... nebo taky vůbec ne.

Od chvíle, kdy zelený zlobr převrátil pohádkovou říši vzhůru nohama, uplynulo desetiletí, jemuž svět vděčí za rozvoj 3D technologie a méně pak za další dvě pokračování Shreka. Studio DreamWorks si vzalo oba podněty k srdci a rozhodlo se s historicky prvním držitelem Oscara za nejlepší animovaný film rozloučit stylově. Shrek tak vstoupil do třetího rozměru a vrátil se do dob, kdy byl ještě plný síly, tedy na samotný počátek.

Zapomeňme na všechny více či méně přínosné postavy, které byly do prodloužených dobrodružství Shreka násilně začleněny. Třetí díl totiž prokázal, že celá série se již vyčerpala a nešťastně odbočila od originálu, který byl původně pojat jako uzavřená kapitola. Hollywood se však na rozdíl od pohádek řídí zákony ekonomiky, podle nichž je životnost filmových hrdinů přímo úměrná zájmu publika. Shrek tak musel k opravdovému happy endu dojít značnou oklikou.

Když už v království za sedmero horami nezbyla jediná bytost, která by dokázala do příběhu vznést originalitu, tvůrci jej osvobodili od pravidel časoprostoru. Čtvrtý díl se vlivem úmluvy se zákeřným skřetem Rampelníkem odehrává stejně jako jednička v době, kdy Shrek ještě postrádal sociální cítění i základní hygienické návyky. V alternativním počátku ovšem nic nefunguje podle jeho představ - Oslík slouží ježibabám, Kocour vyměnil kord za plnou misku smetany a Fiona tak dlouho čekala na svého zachránce, až vzala spravedlnost do svých rukou a stanula v čele zlobřího odboje.

Za vším stojí metafyzický paradox, který by se hodil spíše do sci-fi, než do rodinného animovaného filmu. Shrek totiž Rampelníkovi za možnost dočasného návratu do minulosti obětoval den, kdy se narodil, a ve výsledku se tak nemohly odehrát události známé z předchozích dílů. Zejména dětským divákům to může pořádně zamotat hlavičku.

Pokud se ale přes tento zkrat ve vyprávění přeneseme a přestaneme se zabývat jeho (ne)logičností, čeká nás nejlepší příběh… od dob prvního Shreka. Hlavní hrdina totiž musí znovu bojovat o přízeň Fiony (tentokrát bez princeznovské kletby) a zopakovat si v novém pojetí strasti, jimiž už si v minulosti prošel. Film tak má oproti předchozím pokračováním  opět pevně definovaný děj. A to se cení i přesto, že jde v podstatě jen o zopakování původního konceptu.

Závěrečnému Shrekovi se daří i díky třetímu rozměru držet svižnější tempo, ale chybí mu to, co kdysi způsobilo jeho revolučnost – humor. Závěrečná epizoda má žánrové blíže ke klasické pohádce a zcela rezignuje na parodickou rovinu, jíž se Shrek kdysi odlišil od běžné produkce animovaných filmů. Scénář postrádá popkulturní odkazy a nostalgicky recykluje vtipy z předchozích dílů. Jakýkoliv pokus o inovaci tentokrát končí u tanečních scén směřujících plynule od vtipnosti k trapnosti.

Rozlučkový „Shrek Reloaded“ se sice dokázal vyvarovat dřívější rozpolcenosti, ale stejně jako trojka nedokáže příliš využít hudební motivy, když akční scény doprovází uspávající melodie. Není tak divu, že ve finále dojde na osvědčený hit I Am Believer.

Shrek:Zvonec a konec je důstojnou tečkou za sérií, která dokázala poslat zeleného zlobra v plné formě do předčasného důchodu, kde dospěje k nesmrtelnosti s mnohem větší pravděpodobností, než kdyby bylo jeho další působení ve filmu násilně prodlužováno. Jak inspirativní…