Kung fu sranda

Snít může každý. Ale pokud zavalitá panda touží po kariéře kung fu bojovníka, je zřejmé, že cesta k tomuto snu bude poněkud… těžká.

Kung Fu Panda je tak trochu jiný animovaný film, přičemž slovo jiný zde vzbuzuje spíše nadšení než rozpaky. Již z prvních záběrů, které jsou provedeny klasickou animací, je jasné, že studio DreamWorks se tentokráte snaží o víc, než jen o rodinnou zábavu. Kung fu panda je dokonalou poctou asijským akčním filmům, přesto pobaví každého, kdo se tomuto žánru dosud úspěšně celý život vyhýbal.

Hollywood se snaží o vytvoření funkčních pseudoasijských filmů již několik desetiletí. Ať už se v nich objevil Jackie Chan či Yun Fat Chow, čínskou kulturu nikdy nevystihl tak dokonale jako je tomu v příběhu pandy Po, který svým poznáním podstaty lidské existence dospěl k vytouženému cíli.

Kung Fu Panda je nejlepším filmem studia DreamWorks přinejmenším od prvního Shreka, a svým přesahem se řadí spíše k dosud nedostižitelné tvorbě Pixaru. Animátorům se podařilo zopakovat koncept, který ze Shreka učinil kultovní podívanou (než jej znehodnotily jeho dvě pokračování). Zatímco Shrek dokázal vtipně parodovat pohádkovou formu a přitom ji ve svém vyprávění důsledně ctít, Kung Fu Panda obdobně využívá čínských bojových legend. Ačkoliv hlavním smyslem snímku je především bavit diváky scénkami s neforemným (anti)hrdinou, jemuž by spíše slušelo slovo kung pao než kung fu, nezapře v sobě skryté poselství, které pramení z principů čínské filozofie. Diváci se však polemizování o životě nemusejí obávat, protože Kung Fu Panda na něj poukazuje opravdu zábavným způsobem.

Dramatická rovina snímku je vystavěna na rozporech, přičemž tělesné proporce pandy a jeho nereálné sny jsou tím nejbanálnějších z nich. Příběh toho v sobě ukrývá mnohem více a odkazuje na ušlechtilé myšlenky vnitřní harmonie a nemožnosti jejich plnění v praxi. Čínský chrám, kterého od skutečného světa odděluje nekonečné schodiště, symbolizuje chladnou dokonalost, kde vše funguje podle stanovených pravidel. Lidský faktor zde přináší až nemotorný panda, který zdejší dosavadní hodnoty relativizuje.

Snímek neláká na roztomilá vykulená zvířátka ani hyperrealistickou srst. Zvířecí mláďátka se zde sice v jedné scéně objeví, ale ta má spíše parodický efekt. Přes všechny akční scény Kung Fu Panda nad konkurencí vyniká především v komické rovině. Za zmínku určitě stojí akupunktura, nádoba ukrývající duše padlých bojovníků a absurdní vztah pandy s jeho ptačím otcem posedlým čínskými polévkami.

Ve filmu vystupuje nesourodá zvířecí sestava (panda, tygřice, sněžný levhart, zmije, kudlanka, opičák, jeřáb, želva) a podoba některých z nich může dětské diváky občas i poněkud vyděsit (nejvíce to od animátorů schytala asi tygřice). Vše však vynahradí pohledy na kouzelné exteriéry, které čínskou krajinu vykreslují kouzelnou poetikou a zejména bojové scény, před nimiž musí blednout i největší klasiky akčního žánru. Film přitom respektuje dětské publikum, takže se v něm navzdory několika brutálním zápasům neobjeví ani kapka krve.

I když se příběh může zdát na první pohled banálním a předvídatelným, jeho vyústění je nakonec velmi originální. Pandu Po tak čeká mnohem zajímavější osud, než jen zdrcující trénink a následné vítězství ve finálním souboji. Hlavního hrdinu může totiž k cíli dovést jen tajemství, které v sobě může stejně tak ukrývat tajnou přísadu do čínské polévky či mytologický dračí svitek.

Ačkoliv nejsem nadšencem kung fu žánru, ani nepatřím k těm, kteří se rozplývají nad pandími medvídky, musím uznat, že kombinace těchto dvou nesourodých elementů funguje překvapivě dokonale. A pak že náhody neexistují…