Příspějte na svůj dobrý pocit

Než projdete Václavák jsou schopni vás připravit o poslední korunu v peněžence. Nejsou to zloději ani bezdomovci, ale prodejci dobrého pocitu. Za dobrým účelem nabízejí předražené tretky a cetky pod značkou prospěšných organizací s jediným cílem – vzbudit ve vás iluzi konání dobra. Ranní cestou do práce si tak můžete odbýt svoji denní porci dobrého skutku a během pár kroků zachránit nemocné děti, devastaci přírody, pomoci vzdělávat obyvatele rozvojových zemí a v neposlední řadě získat uspokojení nad svou blahodárnou činností.

Kdysi se taková akce konala jedenkrát do roka u příležitosti dne boje proti rakovině a žlutá kytička na klopě byla znakem jisté společenské sounáležitosti. Jednou ročně si ji přece mohl dovolit každý. Pouliční sbírka apelující na svědomí kolemjdoucích se však ukázala jako výborný způsob k začlenění pasivní veřejnosti do charitativních akcí a dnes snad neexistuje jediná prospěšná organizace, která by tuto agresivní metodu nevyužívala. Kalendář tak zaplnily dny boje proti čemukoliv a pomoci komukoliv a nezůstal zde snad ani jediný volný den věnovaný boji proti pouličním sbírkám.

Zatímco se z centra Prahy víceméně úspěšně podařilo vyhnat bezdomovce a venkovní reklamu, výběrčí pouličních sbírek okamžitě zaplnili jejich strategicky výhodné pozice. Ve svém jednání jsou často otravnější než maturanti při posledním zvonění.

Pryč jsou doby, kdy k charitativní akci stačila průhledná pokladnička přišroubovaná ke zdi. Dnes by musela umět minimálně zpívat a blikat všemi barvami, aby si jí vůbec někdo všimnul. Výběrčí dobročinných organizací zvolili aktivní přístup k potenciálním dárcům a vyrazili do ulic. A aby bylo jejich počínání efektivní, s pár drobnými nastřádanými v kapse se nespokojí. Ceny nejrůznějších suvenýrů označených logem prospěšné společnosti se vyšplhaly až ke čtyřiceti korunám, což už je částka, kterou za drobný příspěvek považovat nelze. Jsou zde i organizace (Greenpeace), které se s jednorázovým příspěvkem nespokojí a po dobročinných kolemjdoucích žádají zřízení trvalého platebního příkazu, který by jejich aktivity soustavně podporoval.

Největší konzistence obchodníků s dobrým pocitem je po ránu na stanici metra Muzeum, kde už tak není k hnutí. V plynulém provozu davu lidí tam mimo tyto aktivisty navíc brání sběrači veřejných průzkumů doplnění o vyslance mobilních operátorů usilovně pátrajících po posledních deseti lidech v republice, kteří ještě používají k telefonování dobíjecí kupóny. K tomu se občas přidají ještě revizoři a vznikne ranní idylka, co zaručeně zkazí náladu na celý den.

Odmítnout je snadné, stačí se obrnit ignorantským výrazem, popřípadě nasadit sluchátka. Ale jen si to zkuste před proudícími davy říct pěkně z plných plic: „Ne, opravdu nechci přispět na děti nemocné leukémií!“ Nezní to moc hezky…

Kdo ví, kolik by ze získaného dobrého pocitu zůstalo, kdyby se dárci dozvěděli, kolik z jejich peněz skutečně k nemocným dětem, vymírajícím zvířátkům a africkým emigrantům dorazí. Je mnohem pravděpodobnější, že příspěvek pohltí samotná reklamní kampaň a pokud se tedy k cíli nějaké peníze dostanou, rozhodně to nejsou ty, které se vyberou na ulicích. Dostává-li výběrčí 55 Kč na hodinu (jak nabízí za spolupráci na svém webu Greenpeace), jeho osmihodinová směna organizaci přijde na 440 Kč. Prvních jedenáct píšťalek, klíčenek nebo magnetů tak spolkne samotný „provoz“ a to nepočítám náklady spojené s propagačními materiály, administrací společnosti a výrobou předmětů (pokud jsou nabízeny).

Nakonec však zůstává dobrý pocit a ten je k nezaplacení. A jestli příspěvek skončí na kontě Unicef, Amnesty International, Greenpeace či Matky Lasany není podstatné.