Vlak smrti a beznaděje

16. 10. 2007 12:55:37
V roce 1943 dostal Adolf Hitler od svých podřízených vskutku působivý dárek k narozeninám – hlavní město Říše vyčištěné od posledních Židů vzdorujících nacistickému teroru. A tak je po trase Berlín – Osvětim vyslán vlak, jehož vagony jsou po okraj napěchovány smrtí a beznadějí. O šedesát čtyři let později na základě této skutečnosti vznikl podstatně méně působivý film.

Poslední vlak předpokládá, že k působivému sdělení, dramatickému napětí a dojetí nad lidskou odvahou filmu postačí námět z druhé světové války. Nestačí! A pokud v záplavách srdceryvných klišé a obrazů občas probleskne náznak atmosféry, je záhy pohřebena zoufale odbytým českým dabingem.

Snímek je mezinárodním koprodukčním počinem, kde Českou republiku zastupuje režisérka Dana Vávrová (Hurá na medvěda) a německou stranu její manžel Joseph Vilsmeier (Stalingrad). Výsledkem je rozporuplný, maximálně neinvenční, přehnaně černobílý a na diváka nejlacinějšími postupy útočící film.

Vyprávění se omezuje na jediný transportní vagon, který je sledován po dobu nadcházejících šesti dní. Postavy cestujících jsou odlišeny různorodými postoji k dané situaci (od neskonale naivního a optimistického vysloužilého kabaretiéra po skeptického lékaře), což usnadňuje orientaci v omezeném prostoru zaplněném davem na první pohled neodlišitelných jedinců. Film si z nich vybírá divácky nejvděčnější z nich (především dvojice, u nichž lze při ztrátě partnera vyždímat potřebné emoce) a zbytek zúčastněných tvoří pouze zástup zoufalých obličejů.

Cesta do cíle symbolizujícího neodvratný zánik probíhá po dobu šesti dní, kdy Židé cestují za nelidských podmínek a v závěru balancují na hranici života a smrti, ať už ze zdravotních či psychických důvodů. Jejich stav je však vystižen spíše záslužnou prací maskérů než dialogy či hereckým projevem. Postavy během své beznadějné cesty s ubíhajícím časem postupně získávají zoufalejší a ušmudlanější výrazy a s odkládanými svršky bohužel neodhalí nic ze svého soukromí. Zcela zbytečně pak mluví ve chvílích, kde by mnohem účinnější bylo mlčení. Scénář jim navíc předkládá dialogy, které měly navždy zůstat na stránkách knižní předlohy.

Ještě o poznání hůře dopadli nacističtí důstojníci. Je zřejmé, že tvůrci sympatizovali s oběťmi a postavy z druhé strany moci odsoudili na nositele zla, přičemž k tomuto účelu postačilo je navléct do patřičných kostýmů. Chybí jakákoliv snaha o motivaci k jejich jednání a Němci (včetně jejich spojenců) jsou stavěni na úroveň chodících uniforem.

Film se z naprosté většiny logicky odehrává v jedoucím vlaku. Co by běžně vystačilo na epizodní příběh je zde roztaženo na nesnesitelné dvě hodiny, během nichž se do nekonečna opakují stejné pochmurné záběry. Pochopitelně je zde patřičně zúročeno to, že nejefektivněji působí trpící děti. Této zoufalé jízdě Poslední vlak uniká jen v naprosto zbytečných a o hrdinech nic neříkajících kýčovitě barvitých retrospektivách a několika málo dramatických situacích, kdy je vlak nucen zastavit.

Poslední vlak sází na osvědčené motivy a v podstatě nepřináší nic, co už nebylo zobrazeno dříve jinde (a pochopitelně lépe). Ve výsledku přináší více patosu, než může jeden film unést. Najdou se pochopitelně i působivé momenty (zpěv kabaretiéra, směna vody za zlato), stejně jako scény, které by si zasloužily zápis do dějin filmové demence (okamžik, kdy dva Židé z jedoucího vlaku vběhnou přímo do rány nacistům).

Divák zde nemá žádný prostor pro vlastní uvažování. Tvůrci mu vše naservírují v jim vyhovující podobě, vydírají ho osvědčenými obrazy a otravují zbytečnými řečmi a popisy. Neodpustí si dokonce ani zbytečné titulky upozorňující na to, že po noci nadchází překvapivě další den. Svou zálibu v prvoplánovitých symbolech film nemohl v závěru dokázat snad lépe než vyobrazením památníku Holocaustu v Berlíně. Poslední vlak je alespoň v jednom směru efektivní – ve výsledku přináší stejnou míru utrpení svým hrdinům stejně jako divákům.
Autor: Adam Chromý | úterý 16.10.2007 12:55 | karma článku: 20.30 | přečteno: 4948x

Další články blogera

Tato rubrika neobsahuje žádné články...

Další články z rubriky Kultura

Dita Jarošová

Uchazečky konkurzu na ředitelku /povídka/

Všechny tři postupně hledaly kongresovou místnost, až skoro bez toho "s", dveře měla čísla, která však v pozvánce nestála. A tak trochu zoufale korzují po chodbách bez informačních cedulí odchytávají všemožné i domnělé úředníky .

28.3.2024 v 9:45 | Karma článku: 6.49 | Přečteno: 175 | Diskuse

Dita Jarošová

Burešův Maelström ?

Všichni máme v paměti telefonní aplikaci Bez Andreje. Funguje dosud? Kupujete anebo využili jste ji někdy v minulosti? Už její pouhý výskyt nám v podstatě oznamuje, že bude přetěžké vyhnout se výrobkům právě z této stáje...

27.3.2024 v 9:50 | Karma článku: 11.27 | Přečteno: 307 | Diskuse

Richard Mandelík

Jeden podařený slavnostní koncert k roku české hudby

Koncert až na dvě zajímavé výjimky vokální a celý věnovaný památce české skladatelky Slávy Vorlové (1894—1973)), tudíž dnes užito jen její hudby a občas i textů.

25.3.2024 v 7:00 | Karma článku: 0.00 | Přečteno: 45 | Diskuse

Ladislav Kolačkovský

Rytíři Sacher-Masochové v Praze, c. a k. úředníci a milostné vášně

Na Olšanských hřbitovech je hrobka rytířů Krticzků von Jaden. A tam odpočívá i vlastní sestra slavného Sachera-Masocha, díky němuž vzniklo slovo masochismus. Barbara von Sacher. O rodu rytířů Sacher-Masoch a Krticzků.

24.3.2024 v 19:47 | Karma článku: 17.84 | Přečteno: 344 | Diskuse

Pavel Král

Spravedlnost

Po přečtení tohoto příběhu bych mohl jen poznamenat, že spravedlnost je v Božích rukou. A tím by bylo celé téma vyčerpáno. Ale já bych rád spolu s vámi uvažoval o potřebě spravedlnosti v širších souvislostech. A k tomu bych rád...

24.3.2024 v 13:00 | Karma článku: 4.43 | Přečteno: 117 | Diskuse
Počet článků 110 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6175
Filmový fanoušek tělem i duší:-)

Rána pro britskou monarchii. Princezna Kate má rakovinu, chodí na chemoterapii

Britská princezna z Walesu Kate (42) se léčí s rakovinou. Oznámila to sama ve videu na sociálních sítích poté, co se...

Smoljak nechtěl Sobotu v Jáchymovi. Zničil jsi nám film, řekl mu

Příběh naivního vesnického mladíka Františka, který získá v Praze díky kondiciogramu nejen pracovní místo, ale i...

Rejžo, jdu do naha! Balzerová vzpomínala na nahou scénu v Zlatých úhořích

Eliška Balzerová (74) v 7 pádech Honzy Dědka přiznala, že dodnes neví, ve který den se narodila. Kromě toho, že...

Pliveme vám do piva. Centrum Málagy zaplavily nenávistné vzkazy turistům

Mezi turisticky oblíbené destinace se dlouhá léta řadí i španělská Málaga. Přístavní město na jihu země láká na...

Kam pro filmy bez Ulož.to? Přinášíme další várku streamovacích služeb do TV

S vhodnou aplikací na vás mohou v televizoru na stisk tlačítka čekat tisíce filmů, seriálů nebo divadelních...