Sadismus s rybí tváří

Existují pouze dva důvody, kvůli nimž se vyplatí nasadit si 3D brýle – plovoucí rybičky a dobře tvarovaná ňadra. Piraňa 3D obojím rozhodně nešetří.

Jezero Victoria je nudnou prázdninovou destinací jen do chvíle, kdy vlivem erupce pukne jeho dno a z podzemní jeskyně vyplují na povrch dravé ryby, které po letech hladovění kromě lidského masa nepohrdnou ani silikonem. Pro jejich návrat nemohl nastat lepší okamžik, než počátek prázdnin,  kdy jezero obklopí davy dobře tvarovaných vysokoškoláků. Ryby a společně s nimi i diváci se tak dočkají jen prvotřídního masa.

Alexandre Aja (Noc s nabroušenou břitvou, Hory mají oči) si s násilím ani nahotou nebere žádné servítky a v Pirani 3D toho ukáže víc, než by si přál vidět i ten nejperverznější masochista. Rybí čelisti totiž dokáží na lidských tělech zanechat větší paseku, než leckterý mučící nástroj. Kamera navíc vše zprostředkuje s pořádnou dávkou naturalismu a ve finále je k vidění více masové tkáně než v sebelépe zásobovaném řeznictví.

Už z prologu, v němž to odnese starý rybář, je zřejmé, že jakákoliv obrana vůči rybím predátorům je marná. Jde jen o to, jak dlouho jim bude cesta za dovádějící mládeží trvat. Čekání na krvavou lázeň zatím zpříjemňuje pohled na rozverné (soft)porno herečky. Dříve, než se jejich vnady promění v krmivo pro ryby, stačí naštěstí za doprovodu operního zpěvu pod vodou sehrát působivou erotickou scénu povyšující Piraňu 3D na kultovní záležitost.

Tolik očekávaný útok hladových ryb na rozvášněný dav je oslavou režisérovy zvrácenosti. Jeho smysl pro absurditu však oceníte pouze v případě, že při krvavém masakru dokážete nechat oči dokořán, což je popravdě nadlidský výkon. Aja se nespokojí pouze s řáděním krvelačných bestií a výsadu páchat zvěrstva dopřeje i zpanikařeným obětem. Na zmítající se ohlodaná těla už tak není hezký pohled. A co teprve, když skrze ně projede motorový člun… Opravdové labužníky zajisté potěší scéna, v níž si piraňa pochutná na mužském přirození a následně jej vyvrhne.

Ajeovi se daří brutalitu vystupňovat do extrému a dostává se až za hranici, kdy lze lidské utrpení vnímat pouze jako zvrhlou zábavu. Tomu nahrává i fakt, že Piraňa 3D je film nejen nebývale drsný, ale stejnou měrou i záměrně nelogický a naivní. Scénář se netrápí vysvětlením, jak se rybám s kanibalskými sklony podařilo přežít dva miliony let v izolaci, nebrání se romantickým klišé a v závěru pobaví dokonale béčkovou pointou.

Trojrozměrný efekt má ve filmu význam pouze tehdy, když se kamera vydá do vodních hlubin. Jakmile se děj přesune nad hladinu, veškerá snaha o vytvoření prostorového dojmu mizí. Piraňa se však na rozdíl od jiných 3D filmů (včetně toho nejdelšího, nejvýdělečnějšího a nejpřeceňovanějšího) hrdě hlásí k tradici zábavních parků. Pokud je hlavním hodnotícím kritériem atrakcí riziko nevolnosti, Piraňa 3D hravě předčí i jízdu střemhlav na horské dráze.

PS: Český distributor byl naštěstí tak ohleduplný, že s premiérou Pirani 3D počkal na konec koupací sezóny. Jinak mohlo být letos na Mácháči pusto.