Habermannův seznam
Habermannův mlýn mapuje léta 1938-45 v českém pohraničí jako období, kdy vzhledem k historickým událostem nikdo dříve či později nezůstal bez viny. Přestože se zásadní válečná zvěrstva odehrávala až za humny, v české kotlině se naplno projevila síla lidské nenávisti. Nejprve to odnesli Židé, následně řadoví Češi a ve finále i poražení Němci. S kým tedy soucítit, když se Herz snaží v konfliktu stát přesně uprostřed?
Přestože se film snaží zlo neutralizovat do univerzální nadčasové podoby a soustředí se na selhání postav v osobní rovině, působí jako zakázka bavorské vlády. Německá armáda se v Sudetech nechová příliš přátelsky, ale rozhodně dokáže svou agresivitu potlačovat lépe, než pomstychtiví Češi. Postava esesáckého důstojníka sice vrchovatě naplňuje veškerá nacistická klišé, ale v jeho chování je přesto částečně omluvitelné. Masakr původních obyvatel totiž bere jako trest za bezdůvodnou vraždu dvou německých vojáků. Čechy, kteří v závěru v touze po cizím majetku neznají bratra, takovou ctností bohužel nedisponují.
Herz podává svědectví o nedávné minulosti, což je jistě záslužný čin. V případě Habermannova mlýna se však jedná o zidealizovaný pohled na dějiny, který příliš neslouží historii ani filmovému vyprávění. Hlavní hrdina vždy stojí za svými zaměstnanci bez ohledu na jejich původ a nechá se jimi dokonce i vědomě okrádat. Člověk by vzhledem k jeho přívětivé tváři snad ani neuvěřil, že má v rodném listě zapsán německý původ. Do událostí příliš nezasahuje a veškeré aktivity se tak ujímá jeho česká manželka překvapivě nic netušící o své židovské krvi, která má z nevysvětlitelných důvodů neskonalou potřebu riskovat život kvůli švagrovi s neodolatelně našpulenými rty, jehož srdce bije jen pro Hitlera.
Ze scénáře nemohl příliš vytěžit ani Karel Roden v roli věčně zamračeného a pošeptávajícího Březiny, který jen neustále řeční o tom, jak se doba nebezpečně mění. Ale co si taky počít s postavou bez vlastního příběhu, jejímž smyslem není nic víc než věrně stát po boku Habermanna? Podobně totiž trpí celá vesnice osídlená anonymními hrdiny, z nichž vyčnívá snad jen zásadový účetní (Jaromír Dulava), neuvážlivě jednající nádeník (Radek Holub) nebo bezcharakterní ředitel hotelu (Jan Hrušínský), kteří mají podstatně větší charisma než hlavní hrdina.
Scéna, v níž by se Habermann (Mark Waschke) mohl konečně výrazněji projevit, přichází až v závěru, kdy má možnost rozhodnout o osudu desítky obyvatel sudetské vesnice. Ani tato vyhrocená scéna však nezužitkuje nabízený potenciál a od počátku je zřejmé, jak bude Habermannův seznam potenciálních obětí vypadat. Jeho jednání je jednak příliš předvídatelné a scénář nikterak nerozvíjí jeho vztahy k okolí, proto nemá důvod zaujmout k sousedům jakékoliv postoje.
Tempo vyprávění vedle jednorozměrných postav komplikuje i Herzova touha obsáhnout časové rozpětí od vyhlášení protektorátu po konec války. Vzniká tak násilné stříhání v ději a především dojem, že druhá světová válka kolem Čechů doslova jen nepozorovaně projela po kolejích.
Až do finále, v němž vyjdou konečně na povrch celou dobu potlačované emoce i pro děj zásadní informace, je Habermannův mlýn jen televizním filmem, který se pod vilvem neopodstatněných kamerových nájezdů tváří jako přelomové dílo. Obsahově bohužel nepřináší jedinou myšlenku, která by byla v rámci žánru originální. Vše už tady několikrát bylo a dojem nezachrání ani dvě milostné scény zcela vytržené z kontextu. V paměti nakonec zůstane jen necitlivě zprzněná čeština, jíž Němci ve filmu promlouvají. K originálnímu akcentu se nelogicky propůjčí i německý důstojník, který v úvodu demonstruje svou nenávist vůči všemu českému.
Juraj Herz Habermannovým mlýnem diváky nedojímá a sotva je může přinutit k zamyšlení. Důvodem je do očí bijící poselství jeho filmu: „My jsme se nechovali moc fér na začátku války, vy zase na konci. Podejme si konečně ruce a na usmířenou si o tom natočme nějaký hezký a především korektní film.“ Stačí porovnat českou a německou verzi traileru. Zatímco Čechy upoutávka láká na příběh kruté pomsty, v Německu se mohou těšit na dobové melodrama bez jediné kapky krve.
Adam Chromý
České filmové (anti)ceny 2010
Děkuji tvůrcům i distributorům za jejich odvahu. Bez ní by filmové anticeny zůstaly bez majitelů.
Adam Chromý
Bezdůvodná Nevinnost
Hřebejkova Nevinnost vychází z nešťastné domněnky, že nefunkčnost mezilidských vztahů dokáže ve vší její nevyzpytatelnosti nejlépe zprostředkovat vyprávění selhávající ve všech rovinách.
Adam Chromý
Nejasná zpráva o stavu české kinematografie 2010
Český film loni potěšil masové publikum i příznivce bizarností. Méně pak ty, kteří od něj očekávali i nějaký ten obsah.
Adam Chromý
Rodinka pro otrlé, pokus druhý
V televizi by bylo možné Rodinku v režii Dušana Kleina přepnout, v kině je jedinou možností ignorace.
Adam Chromý
Rally ve slepé uličce
Landovic Tacho dokazuje, že přehnané ambice ani mezinárodní obsazení z filmu mezinárodní událost neudělají.
Adam Chromý
Hlava-ruce-srdce... a kde je pata?
Hlava-ruce-srdce je údajně filmem o lásce bez lásky, válce bez války a magii bez kouzel. Bez metaforických příkras by úplně stačilo říct, že je zkrátka o ničem.
Adam Chromý
Nauka o snech pro pokročilé
Jan Švankmajer svůj nový film Přežít svůj život označuje za psychoanalytickou komedii. Důvodem nejsou ani tak věčné odkazy na Freuda a postava psychoanalytičky jako skutečnost, že pouze psychoanalytici ocení skutečnou hloubku jeho díla.
Adam Chromý
Od občanského průkazu k modré knížce
Tak dlouho Ondřej Trojan přihlížel přiživování Hřebejka na tvorbě Petra Šabacha, až se k adaptaci odhodlal sám. Měl to udělat už dávno...
Adam Chromý
Sadismus s rybí tváří
Existují pouze dva důvody, kvůli nimž se vyplatí nasadit si 3D brýle – plovoucí rybičky a dobře tvarovaná ňadra. Piraňa 3D obojím rozhodně nešetří.
Adam Chromý
Román k uzoufání
Tomáš Bařina obohatil Románem pro muže českou kinematografii o nový žánr – komedii postrádající jakýkoliv záměrný i nechtěný humor. Něco podobného tady dosud nebylo.
Adam Chromý
V čem tkví velikost Čechů?
Podle Roberta Sedláčka v nadšení pro bizarnosti navzdory opovržení okolí. Sám režisér je toho ukázkovým příkladem.
Adam Chromý
Vykoupení z věznice Mírov
V českých věznicích si trest odpykává přes 22 tisíc hříšníků. Jen jeden z nich má však natolik zmáknuté PR, že jeho jméno najdeme v programu kin.
Adam Chromý
Počátek určuje pravidla snění
Realita je už pro Christophera Nolana příliš fádní. V Počátku se rozhodl prozkoumat vše, co lidstvo prožívá v mysli během třetiny svého života, kdy se noří do spánku.
Adam Chromý
Shrek jako za mlada
Zazvonil zvonec a zlobřího dobrodružství je jednou provždy konec... nebo taky vůbec ne.
Adam Chromý
Hračky, co na smetiště nepatří
O tom, že hračky ve skutečnosti prožívají dramatičtější příběhy, než jejich majitelé, nás už potřetí přesvědčuje studio Pixar a jeho Toy Story.
Adam Chromý
Kukyho putování mechem a kapradím
Jan Svěrák dojímá a zároveň děsí příběhem alergenního růžového medvídka, který v lese plném bizarních obyvatel zažívá krušné chvíle.
Adam Chromý
Hledá se talent
Bude počet českých a slovenských talentů dostačující pro dvě souběžně probíhající televizní show?
Adam Chromý
Než se Robin stal Hoodem
Tažení proti zbojníkům pokračuje. Nástrahám filmové adaptace po Jánošíkovi neunikl ani Robin Hood.
Adam Chromý
Bohové museli být šílení
Může být pro Řecko větší pohroma než finanční krize? Ano, staré řecké báje a pověsti s nulovou atmosférou, ale zato ve 3D.
Adam Chromý
Co trápí Mamas & Papas?
Alice Nellis se po Tajnostech dala na intimnosti... a experimentování. Prokázala tím odvahu a trpělivost, kterou Mamas & Papas vyžaduje i od diváků.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6175x
');
//-->