Bezdůvodná Nevinnost
Po nadějnější a v zahraničí překvapivě pozitivně přijaté Kawasakiho růži se mohlo zdát, že opět nastal čas brát Hřebejka s Jarchovským vážně. Nevinnost bohužel dokazuje jen unáhlenost této úvahy. Jejich desátý společný počin totiž není ani tak o křivém obvinění jako o tom, že postrádá smysl cokoliv sdělovat, pokud autor neví jak a hlavně proč.
Nevinnost těží podobně jako Kawasakiho růže z kontroverzního tématu, které sice Jarchovský dokáže v některých momentech plně zúročit, ale ve výsledku jej zbytečně rozmělní do několika nikam nevedoucích linií. Obsahovou nevyrovnanost, jíž trpí všechny jeho původní scénáře (Horem, pádem, Kráska v nesnázích, Medvídek i Kawasakiho růže), tentokrát dotáhnul do nevídaného způsobu vyprávění popírajícího dosud fungující pravidla a s nimi spojená divácká očekávání.
Když se hlavní zápletka začne rozvíjet po půlhodině vyplněné více či méně postradatelnými obrazy a vyvrcholí dvacet minut před závěrečnými titulky, vznikne nekonvenční dílo filmového vizionáře nebo paskvil. Nakolik pánové Hřebejk s Jarchovským předběhli svou dobu, ukáže jen čas. V roce 2011 ovšem Nevinnost vzbuzuje dojem, že její námět vznikl při skleničce vína a do podoby scénáře byl rozvinut během následné kocoviny.
A je to velká škoda, protože „základ“ Nevinnosti (jímž se dá nazvat zhruba druhá třetina) řešící důsledky obvinění ze zneužití nezletilé dívky opravdu funguje, což se ovšem o filmu jako celku v žádném případě říct nedá. Přestože čtrnáctiletá Olinka od samého počátku vystupuje jako lhářka a diváky tak zbytečně zbaví všech pochybností, sledovat její pokřivené vnímání reality je fascinující. V roli křehké lolitky, která si je zároveň dobře vědoma svých ženských předností, si totiž nelze představit nikoho přesvědčivějšího než Annu Linhartovou. Přestože se v Nevinnosti ze všech sil činí Ondřej Vetchý, Zita Morávková i Anna Geislerová, je to právě ona, kdo na sebe dokáže strhnout veškerou pozornost. A to i navzdory tomu, že ji děravý scénář necitlivým způsobem předčasně vyřadí ze hry. Obsazení Luďka Munzara naopak filmu slouží podstatně lépe při jeho PR aktivitách, než v rámci samotného příběhu.
Má-li rozporuplná Nevinnost nějaký jednotící prvek, pak je to špatný začátek i konec. Oba totiž působí, jakoby jejich jediným smyslem bylo rozšířit zápletku hodnou hodinového televizního filmu na celovečerní stopáž. Úvod unavuje polopatickým zobrazováním reality, kdy scéně o konzumaci řízků musí zákonitě předcházet scéna se smažením řízků. Jinak by si snad někdo mohl myslet, že pocházejí z fast foodu. Naprosto kontraproduktivně vychází snaha začlenit do příběhu postiženého chlapce. A to tím spíš, že je nemilosrdně pozapomenut v momentu, kdy dochází k zásadnímu konfliktu a na dojímání už není prostor. Vzbuzovat lítost skrze handicapované osoby je totiž jednodušší, než se prodírat slabostmi těch na první pohled zdravých.
K nečekanému postupu se Nevinnost dopracuje v závěrečné pasáží, jejíž vykonstruovanost dokáže zcela pohřbít vše, co se film tak pracně snažil budovat. V okamžiku, kdy by se mělo schylovat k závěru, totiž přichází zásadní obrat, který v posledních minutách změní formu, motivaci postav a dokonce i samotný žánr. Vyšetřování údajného pedofila končí stejně rychle jako započalo a Nevinnost je překopána od základu, k čemuž slouží patetický monolog jedné z dosud upozaděných postav doprovázený neopodstatněnou retrospektivou.
Na základě nových zjištění pak vzniká dojem, že se svět dělí pouze na dvě skupiny lidí – bezcharakterní zrůdy a zoufalce nevědomě se pohybující v jejich přítomnosti. Jedinou výjimkou je postava policejního vyšetřovatele v podání Hynka Čermáka, který dokáže upřímně odhalit své emoce a přiznat slabost, aniž by musel v nepravou chvíli páchat sebevraždu…
Nevinnost předznamenává ve filmografii Jana Hřebejka nejen další odklon od komedie směrem k čistému dramatu, ale také stále výraznější snahu o formální experimentování, které tentokrát obsahu spíše uškodilo. Každý bezdůvodný pokus o inovaci totiž souvisí s velkým rizikem neúspěchu.
Adam Chromý
České filmové (anti)ceny 2010
Děkuji tvůrcům i distributorům za jejich odvahu. Bez ní by filmové anticeny zůstaly bez majitelů.
Adam Chromý
Nejasná zpráva o stavu české kinematografie 2010
Český film loni potěšil masové publikum i příznivce bizarností. Méně pak ty, kteří od něj očekávali i nějaký ten obsah.
Adam Chromý
Rodinka pro otrlé, pokus druhý
V televizi by bylo možné Rodinku v režii Dušana Kleina přepnout, v kině je jedinou možností ignorace.
Adam Chromý
Rally ve slepé uličce
Landovic Tacho dokazuje, že přehnané ambice ani mezinárodní obsazení z filmu mezinárodní událost neudělají.
Adam Chromý
Hlava-ruce-srdce... a kde je pata?
Hlava-ruce-srdce je údajně filmem o lásce bez lásky, válce bez války a magii bez kouzel. Bez metaforických příkras by úplně stačilo říct, že je zkrátka o ničem.
Adam Chromý
Nauka o snech pro pokročilé
Jan Švankmajer svůj nový film Přežít svůj život označuje za psychoanalytickou komedii. Důvodem nejsou ani tak věčné odkazy na Freuda a postava psychoanalytičky jako skutečnost, že pouze psychoanalytici ocení skutečnou hloubku jeho díla.
Adam Chromý
Od občanského průkazu k modré knížce
Tak dlouho Ondřej Trojan přihlížel přiživování Hřebejka na tvorbě Petra Šabacha, až se k adaptaci odhodlal sám. Měl to udělat už dávno...
Adam Chromý
Habermannův seznam
Druhá světová válka nepřinesla vítěze ani poražené, jen oběti na obou stranách. Tak to vidí propagátor česko-německého přátelství Juraj Herz.
Adam Chromý
Sadismus s rybí tváří
Existují pouze dva důvody, kvůli nimž se vyplatí nasadit si 3D brýle – plovoucí rybičky a dobře tvarovaná ňadra. Piraňa 3D obojím rozhodně nešetří.
Adam Chromý
Román k uzoufání
Tomáš Bařina obohatil Románem pro muže českou kinematografii o nový žánr – komedii postrádající jakýkoliv záměrný i nechtěný humor. Něco podobného tady dosud nebylo.
Adam Chromý
V čem tkví velikost Čechů?
Podle Roberta Sedláčka v nadšení pro bizarnosti navzdory opovržení okolí. Sám režisér je toho ukázkovým příkladem.
Adam Chromý
Vykoupení z věznice Mírov
V českých věznicích si trest odpykává přes 22 tisíc hříšníků. Jen jeden z nich má však natolik zmáknuté PR, že jeho jméno najdeme v programu kin.
Adam Chromý
Počátek určuje pravidla snění
Realita je už pro Christophera Nolana příliš fádní. V Počátku se rozhodl prozkoumat vše, co lidstvo prožívá v mysli během třetiny svého života, kdy se noří do spánku.
Adam Chromý
Shrek jako za mlada
Zazvonil zvonec a zlobřího dobrodružství je jednou provždy konec... nebo taky vůbec ne.
Adam Chromý
Hračky, co na smetiště nepatří
O tom, že hračky ve skutečnosti prožívají dramatičtější příběhy, než jejich majitelé, nás už potřetí přesvědčuje studio Pixar a jeho Toy Story.
Adam Chromý
Kukyho putování mechem a kapradím
Jan Svěrák dojímá a zároveň děsí příběhem alergenního růžového medvídka, který v lese plném bizarních obyvatel zažívá krušné chvíle.
Adam Chromý
Hledá se talent
Bude počet českých a slovenských talentů dostačující pro dvě souběžně probíhající televizní show?
Adam Chromý
Než se Robin stal Hoodem
Tažení proti zbojníkům pokračuje. Nástrahám filmové adaptace po Jánošíkovi neunikl ani Robin Hood.
Adam Chromý
Bohové museli být šílení
Může být pro Řecko větší pohroma než finanční krize? Ano, staré řecké báje a pověsti s nulovou atmosférou, ale zato ve 3D.
Adam Chromý
Co trápí Mamas & Papas?
Alice Nellis se po Tajnostech dala na intimnosti... a experimentování. Prokázala tím odvahu a trpělivost, kterou Mamas & Papas vyžaduje i od diváků.
předchozí | 1 2 3 4 5 6 | další |
- Počet článků 110
- Celková karma 0
- Průměrná čtenost 6175x
');
//-->