Filmový zločin spáchaný Jménem krále

Slováci mají na plátně Alžbětu Bathoryovou a brzy snad i Jánošíka. Češi se musí spokojit s Oldřichem z Chlumu, který jménem krále Přemysla Otakara II. páchá zločin proti kinematografii.

Zaber s plastovou lahvi divaci ve finalnim sestrihu neuvidi.

Historický snímek Jménem krále vznikl v produkci TV Nova, v jejímž programu (nejlépe dopoledním) by zdaleka nenapáchal tolik ostudy jako v kině. Nedostatky příběhu ze 13. století totiž rostou s každým centimetrem čtverečním projekční plochy. Paskvil jako Jménem krále by se však bez úhony nedal zhlédnout ani na displeji mobilního telefonu.

Zatímco manželé Jakubiskovi toho o své Bathory namluvili podstatně více, než bylo nutné, tvůrci výpravné podívané Jménem krále zvolili opačný extrém. O filmu mlčeli až do jeho uvedení do kin. A dobře věděli proč…  

Na první pohled ambiciózní projekt se v distribučním plánu vynořil jako zjevení a už plakát s podivně oříznutými těly hlavních hrdinů dával tušení, že se chystá něco dosud nevídaného. A nakonec se tak i stalo. Jménem krále může sloužit jako názorná pomůcka  filmu, který svým neumětelstvím dokáže diváky naprosto odrovnat. Tak bizarní zážitek může vzniknout pouze spojením neschopného scenáristy, bezradného režiséra a nesoudného producenta. Ti všichni u zrodu historické podívané z českých luhů a hájů očividně stáli.

Je pochopitelné, že postavy ze 13. století nemohou dosahovat inteligence současné populace. Jménem krále je však zpodobňuje až na lehce dementní úrovni, což se projevuje zejména v ušidrásajících dialozích. Když přijdou na řadu hlášky o božím soudě, cti a dalších honosných pojmech, ztuhne úsměv i Karlu Rodenovi, který by stejně jako jeho herečtí kolegové nejspíš nejraději  tuto zkušenost vymazal ze své filmografie.

Scénář Vlastmila Vondrušky se snaží diváckou pozornost udržet pomocí detektivní zápletky, která ovšem musela působit předpotopně už dávno před nástupem Přemyslovců k moci. Jménem krále totiž obsahuje snad všechna klišé, co se objevila v rytírnách napříč celou Evropou. Ve filmu tak nechybí loutnista, který skrze svou píseň nečekaně vyzradí pravdu, nevěrná macecha pomrkávající po trůnu, chlípný purkrabí, usínající strážný ani flirtující šenkýřka.

Nejvíce to ve scénáři schytal hlavní záporák v podání Davida Prachaře jakožto Beneš z Dubé. Ve filmu se stále dokola mluví o jeho naprosto nestydatém chování, jímž uráží svou nastávající choť Ludmilu z Vartemberka. Samotný Beneš se však na plátně téměř nevyskytuje a jeho jediným nevhodným projevem je chvíle, kdy svou snoubenku napomene, že by jí bůh kvůli absenci rozumu neměl nadělovat ústa. Vzhledem k hereckému výkonu Kláry Issové to navíc není až tam nemístná poznámka.

O moc lépe nedopadl ani středověký hrdina s tváří Karla Rodena. Ten sice na scénu přichází s geniálními myšlenkami, ale přesto místy působí retardovaně. Na vině je opět scénář, který nelogicky divákům veškeré souvislosti odhalí podstatně dříve, než se k nim Oldřich z Chlumu pracně dobere.

Nezapomenutelných okamžiků Jménem krále nabízí nepřeberné množství. Do dějin domácí kinematografie se zapíše přinejmenším přihlouplé přeřeknutí usvědčující vraha, milostné jiskření mezi Sandrou Pogodovou a Janem Dolanským v počestném šenku nebo celá zápletka s podivně kyselými jablky (citrony). Když Jan Kanyza po závěrečném masakru prohlásí: „Byly to divné zásnuby,“ diváci mu musí dát bezesporu za pravdu.

Na dobrodružství Oldřicha z Chlumu, který se jménem laxního Přemysla Otakara II. snaží urovnat spory mezi pány z Dubé a Vartemberka, je pozitivní snad jen skutečnost, že celé trvá pouhých 77 minut. Při plném vstupném do kina ovšem diváka každá minuta podívané, která by obstála leda tak jako doprovodný program na sjezdu amatérského spolku šermířů, přijde přibližně na dvě koruny, což je investice zcela neadekvátní celkovému výsledku.

Doufejme, že návštěvnost v kinech nepokoří hranici, která by Novu přiměla ze Jménem krále dotvořit původně zamýšleny seriál. Jeden kousek v tomto případě opravdu stačí.