Díky

Milý Adame, nevím, jestli jste se na film chystal jít, nebo jste dal na můj návrh v diskuzi pod Vaším jiným článkem. Ať tak či onak, děkuji Vám.

Jak už jsem psala, na film jsem jít nechtěla, protože mi něco a někoho připomíná. Recenze se mi četla dobře, ale přesto se na film raději podívám až doma na DVD – je zvláštní, jak v reálném životě brečím zřídka, ale jak jde o film, klidně bulim u každé romantické scény, o melancholických či tragických ani nemluvě.

...ještě dodatek

Jen na vysvětlenou, blízká kamarádka už je nějakou dobu v kómatu, resp. posledních pár měsíců už je „probraná“, ale zřejmě má locked-in syndrom, protože mozek jí prý funguje dobře. Taky komunikujeme prostřednictvím mrkání, ale s tou abecedou jsme to ještě nezkoušely. Někdy se jí ptám, jak to tam „u ní“ vypadá. Dávám jí otázky, jestli je to tak a tak a ona mrkáním ten příběh posouvá dál. Někdy jsem evidentně s představami mimo , tak se na mě vykašle a jde si v tom svém světě užívat. Musím říct, že ta zkušenost je neuvěřitelná, posunulo to dál nejen naše kamarádství, ale i mě samotnou. Přesto bych to za takových okolností nepřála zažít nikomu. Tak to jen tak na okraj, proč jsem si to nechtěla jít prožívat do kina.

Děkuji.

první !!!!