Jan Švankmajer svůj nový film Přežít svůj život označuje za psychoanalytickou komedii. Důvodem nejsou ani tak věčné odkazy na Freuda a postava psychoanalytičky jako skutečnost, že pouze psychoanalytici ocení skutečnou hloubku jeho díla.
Režisér se po obrazově umírněnějších snímcích Otesánek a Šílení vrátil ke své experimentální podstatě a vytvořil hybrid mezi animovaným a hraným filmem, který posouvá hranice audiovizuálního díla do dimenze, v níž namísto běžných diváků figurují pořadatelé renomovaných festivalů a členové filmových akademií.
Námětem filmu Přežít svůj život je posedlost sny, v nichž se fragmenty reality proměňují v surrealistické vize a skutečné předobrazy získávají nové významy. Děj se odehrává v mysli Evžena, který z nudné všednosti uniká do svého podvědomí, kde se vzpomínky z jeho dětství prolínají s nenaplněnými tužbami. Tím vzniká nevšední variace na oidipovský komplex zkomplikovaná proměnlivou identitou postav.
Klíč k Evženovým snům nabízí psychoanalytička Holubová, s níž jsou spojeny ty snáze stravitelnější momenty filmu. Důvodem je přesně obsazená Daniela Bakerová, hrátky mezi Freudem a Jungem probíhající za jejími zády i fakt, že svou interpretací usnadňuje divákům orientaci v příběhu zahlceném mnohovýznamovými symboly.
Švankmajer si vytvořil vizuálně specifický svět popírající hloubku prostoru a de facto i filmové herectví. Přežít svůj život totiž připomíná koláž, v níž pozadí nahrazují statické fotografie a herci mimo detailní záběry slouží pouze jako obrazový materiál pro ploškovou animaci.
Vystřihovánková realita plná slepic, vajec, melounů a jablek však splývá v jeden nekonečný fantasmagorický výjev, který kvůli přílišné stylizaci postrádá silnější vazbu na skutečnost. Tím se bohužel ztrácí i možnost vnímat film jinak než pouze jako vymazlený počin autora s nepopíratelným přínosem pro kinematografii, který se už dávno nemusí trápit tím, že jeho filmy někoho (slušně řečeno) přivádějí do rozpaků.
Naplňovat starosvětským způsobem zásady surrealismu v době, kdy tento směr tvoří uzavřenou kapitolu dějin umění, je svým způsobem unikátem. Je-li kritériem přelomového uměleckého díla nepochopení masami, pak je Přežít svůj život učiněným skvostem, jemuž putování vylidněnými sály multiplexů jen ubírá na cti.
