Jak Česko zmizelo z (hudební) mapy Evropy

Po zpackaném předsednictví má Česká republika další podnět k tomu, aby se její název nadobro vypařil z podvědomí Evropy. Legendární písničková soutěž Eurovize potřetí ukázala, že se bez naší účasti zcela pohodlně obejde.

До свидания

To, že skupina Gipsy.cz v Eurovizi nepostoupila do finále, pravděpodobně nepřekvapilo ani největší (euro)optimisty. Podstatně zajímavější je ovšem skutečnost, že Česká republika na všeevpropském hudební sjezdu obsadila to nejposlednější místo ze všech a její skóre z hlasování semifinálového kola činí čistých nula bodů, což nemá na celém kontinentu obdoby.*

Z donekonečna se opakujících výsledků domácích anket je zřejmé, že domácí hudební scéně by prospěl pořádný průvan. Ale při vší úctě k vytrvalosti Karla Gotta i marketingových dovedností Ivety Bartošové si nemyslím, že by domácí hudební scéna byla bezkonkurenčně nejhorší v rámci celé Evropy. V Eurovizi už jsme to vyzkoušeli s lidovým rockem (1 bod pro Kabát) i proklaté krátkou sukýnkou (8 bodů pro Terezu Kerndlovou), ale zahraniční publikum zůstalo naší produkcí nedotčeno, ačkoliv mu jiné země nabízely v podstatě totožné produkty. 

Letos vzala Česká televize situaci do svých rukou s vědomím, že se v evropských hudebních intrikách vyzná lépe, než samotní diváci. Ty tak připravila o možnost hlasování v národním kole a do semifinále sama nominovala Gipsy.cz. Nápad to byl vskutku geniální a ukázal, že se televize poučila z předchozích nezdarů. Čistě z demografického hledisko ta přece muselo fungovat. Vždyť když můžou Turecku zajistit hlasy jeho emigranti z celé západní Evropy, spřízněné romské duše se určitě taky někde najdou.

Tato strategie ovšem zcela selhala a Gipsy.cz navzdory solidnímu výkonu Moskvu opustili ještě dříve, než na scénu nastoupili Alexandrovci. Na vině přitom nebyl jejich etnický původ, ale spíše státní příslušnost. Eurovize totiž mnohem více něž o hudební kvalitě vypovídá o mezinárodní družbě. 

Ve výsledku tak nejvíce hlasů nezíská ten nejlepší zpěvák, ale spíše nejprůměrnější interpret, který ostatním nejméně vadí. Hlasování řady zemí je totiž již předem ovlivněno jejich geografickým umístěním. Nejvyšší bodové ohodnocení z Lotyšska tak míří do Ruska, Andorra automaticky nejlépe ocení Španělsko a na principu stejné bratrské dohody fungují i severské státy. Zcela dojemná situace pak nastává v zemích bývalé Jugoslávie, které se navzájem podporují s takovou samozřejmostí, jako by mezi nimi nikdy nedošlo k válečnému konfliktu. Ale kdo pošle hlas autonomní zemi v srdci Evropy, když je Slovensko zařazeno do druhého semifinálového kola?

Letošním vítězem Eurovize se stal sladký norský chlapec Alexander Rybak s běloruskými kořeny, který dokonce v hlasování trhnul historický rekord. Za ním následovala stejně vizuálně podmanivá Yohanna z Islandu a ázerbajdžánské kolotočové duo AySel & Arash, jehož hudební kousek si vystačil se slovy always on my mind, always in my heart. Do finále však na rozdíl od Gipsy.cz pronikly i podstatně větší bizarnosti jako zastydlá portugalská hippiesačka, obnažený německý swinger za doprovodu dominy představující Marlene Dietrich nebo reprezentantka Ukrajiny, která svou jevištní show očividně odkoukala v nějakém výpravném pornofilmu.

Češi se však od zbytku Evropy neliší pouze neúspěšným počínáním svých interpretů, ale také naprosto originálním hlasováním, které získává až dekadentní rozměr. Diváky České televize totiž opakovaně nejvíce zaujali interpreti z Arménie a Ázerbajdžánu, jejichž vystoupení nejvíce ze všeho připomínalo koncert Michala Davida zpestřený slováckým lidovým souborem. Český vkus je tak v rámci celého kontinentu naprosto jedinečný. Kéž by hlasující alespoň věděli, ze kterého chvostu Evropy se tyto podmanivé melodie linou.

Česká republika bez Eurovize dokázala bez jakékoliv újmy žít až do roku 2007. Naše letošní účast je snad dostatečným důkazem toho, že Evropě nikdy zpívat nebudeme. V očích Eurovize totiž naše země působí jako izolovaný ostrov zcela nedotčený okolními hudebními vlivy. A není nakonec tahle skutečnost paradoxně naším největším vítězstvím?

*Každá země ve svém hlasování určí pořadí postupujících zemí. Desítka s největším počtem získaných hlasů je poté postupně ohodnocena 12, 10, 8, 7, 6, 5, 4, 3, 2 a 1 bodem. V praxi to znamená, že pro všechny účastnické země bylo v prvním semifinále z 18 kandidátů minimálně 10 interpretů lepších než Gipsy.cz.