Nejasná zpráva o stavu české kinematografie 2009

Hrdinou roku 2009 může být Tomáš Mašín stejně jako Marie Poledňáková. Záleží na tom, z jakého konce je na český film nahlíženo.

V loňském roce dorazilo do kin 27 českých celovečerních filmů a už tak velmi bohatou kolekci doplnily další koprodukční tituly s minoritním českým podílem. Domácí premiéry se tak střídaly téměř s dvoutýdenní periodicitou a není tak divu, že je diváci až na několik vzácných výjimek začali ignorovat. Zatímco v roce 2008 pokořilo hranici 200 tisíc prodaných vstupenek devět českých titulů, loni se to podařilo pouhým třem.
Královnou českých kinosálů se stala Marie Poledňáková s komedií Líbáš jako Bůh. Publikum přesvědčila o tom, že láska kvete v každém věku a její jméno stále funguje jako skvělý marketingový tah. Na její film se do kin vypravilo 900 tisíc diváků, kteří opět dokázali, jak se dá na jejich špatném vkusu a nenáročnosti vydělávat. Stejné zbraně jako Poledňáková použili i tvůrci komedie 2Bobule. Ta se stala trhákem v období, kdy kiny téměř bez povšimnutí koloval Protektor usilující za Českou republiku o Oscara. Recyklovaný obsah se ukázal jako účinný a 2Bobule se tak staly druhým nejnavštěvovanějším filmem roku 2009 před pohádkou Peklo s princeznou.
Nadprodukce domácích filmů má v nejtragičtějších případech za následek jejich předčasnou derniéru. Doba, během níž musí titul diváky zaujmout, je limitována na pouhý týden. Pokud se tak nastane, v programu jej nahradí mladší kolega. Takto kiny proběhl například thriller Oko ve zdi nebo seniorská komedie Pamětnice (tu jsem nestihl vidět ani já, proto v hodnocení chybí).
Česká kinematografie se v loňském roce žánrově rozrostla a k vidění tak byl thriller o masovém vrahovi (Normal), historické podívané z období středověku (Jménem krále, Ať žijí rytíři), horor (T.M.A.) nebo zfilmovaný příběh heparinového vraha (Hodinu nevíš). Pro rok 2009 je však nejvíce symbolická snaha filmařů zprostředkovat pohled na události, které ovlivnily vývoj české společnosti v minulém století.
Marek Najbrt v Protektorovi vyprávěl o manželství procházejícím v předvečer druhé světové války těžkou zkouškou. Jeho snímek v září české kinematografii přinesl naději, kterou později umocnil Tomáš Mašín se svým celovečerním debutem 3 sezóny v pekle, jehož hlavním hrdinou je revoltující básník prožívající politický převrat v roce 1948. Do minulosti se vypravil i Jan Hřebejk s Petrem Jarchovským. Tématem jejich Kawasakiho růže je spolupráce s StB přerůstající ve vydírání i osobní mstu.
S podstatně horším výsledkem se do dob minulých pustila Irena Pavlásková s mrazivou komedií Zemský ráj to napohled. Ta normalizaci líčí jako období, které sice nepřeje svobodě, ale o to víc svědčí nezávazným vztahům. Pavlásková tak se svou novinkou nenaplnila očekávání podobně jako Julius Ševčík s  Normalem, Tomáš Vorel s Ulovit miliardář nebo Robert Sedláček s Muži v říji.  
Lepší zítřky pro domácí kinematografii na rozdíl od nich představuje generace nastupujících filmařů, kteří si mohli s debuty dovolit minout masové publikum. Jitka Rudolfová dokázala v Zoufalcích s režijním citem a ironií vyprávět o současných třicátnících, Tomáš Řehořek v Proměnách vsadil na netradiční formu, Lenka Kny v dramatu Stínu neutečeš vytvořila přesvědčivé drama a Jaroslav Fuit z hrdinů své road movie Dvojka učinil jedny z nejpřirozeněji působících filmových postav uplynulého roku. Je ovšem dosti nepravděpodobné, že jejich snaha bude jednou v zemi, kde vládne diktatura diváckého nevkusu, doceněna.

1. 3 sezóny v pekle (r. Tomáš Mašín)
Kryštof Hádek ve své životní roli ztělesňuje buřičského básníka, jehož sny překazil politický převrat v roce 1948. Na poli celovečerního filmu debutujíci režisér Tomáš Mašín v české kinematografii loni způsobil pozdvižení dokonale komponovanými obrazy, profesionálním vedením herců i přesvědčivým zachycením atmosféry doby, v níž svět umělecké bohémy narazil na nepřekonatelnou bariéru komunismu.
2. Hodinu nevíš (r. Dan Svátek)
Bulvárně zavánějící námět inspirovaný skutečným příběhem heparinového vraha se v rukou Dana Svátka proměnil v silné drama z potemnělé nemocnice, která pacientům rozhodně na náladě nepřidá. Jeho film dokáže na plátno převést pach dezinfekce i přítomnost smrti.

3. Protektor (r. Marek Najbrt)Najbrtovo drama z období druhé světové války nepotřebuje Heydricha ani příliš krve k tomu, aby nabídlo plnohodnotný divácký zážitek i svébytný pohled na dobu, kdy se dal pojem hrdinství vykládat různými způsoby. Nepříznivá kapitola z českých dějin je v Protektorovi vylíčena na pozadí vztahu mezi rozhlasovým reportérem a hereckou hvězdou, která se musela vzdát svého snu kvůli židovskému původu.

4. Na půdě aneb Kdo má dneska narozeniny? (r. Jiří Barta)Poctivá ruční animace, v níž na půdě ožívá staré harampádí. Jiří Barta prokazuje svou bezbřehou fantazii a jeho schopnosti se odrážejí v každém detailu. Přesto Na půdě spíše než nadšení vzbuzuje nostalgii po časech, které jsou dávno pryč.5. Kawasakiho růže (r. Jan Hřebejk)

Hřebejk s Jarchovským opustili nestydaté komedie a pokusili se vyprávět o letech, kdy veškeré dění bedlivě střežila StB. Jejich film se k tomuto tématu vyjadřuje přesvědčivým  způsobem, ale vše brzdí nepřiměřeně dlouhý prolog, zbytečné vedlejší postavy a únavné dialogy.6. El Paso (r. Zdeněk Tyc)El Paso je inspirováno osudem romské ženy, která se po smrti svého manžela musela sama postarat o spoustu dětí. Zdeněk Tyc zvolil kompromisní přístup a Romy tak na jednu stranu podává jako oběti byrokracie i jedince, jejichž nepřizpůsobivost je záminkou k diskriminaci.

7. Proměny (r. Tomáš Řehořek)
Debutující Tomáš Řehořek v Proměnách prolíná čtyři příběhy, jejichž ústředním tématem jsou nefunkční mezilidské vztahy. Režisér nezapře inspiraci zkušenějšími zahraničními tvůrci, ale jeho obrazově vytříbený počin přesto překvapí několika silnými monety a originálním autorským stylem, který se vymyká českým konvencím.

8. Zoufalci (r. Jitka Rudolfová)
Šestice outsiderů společně dochází k závěru, že jejich životy po třicítce stále nemají smysl. Jako východisko z krize se nabízí společný plán, k jehož uskutečnění je potřeba pořádné dávky zoufalství i odvahy. Celovečerní debut Rudolfové sice trpí nekompaktností a nediváckým způsobem vyprávění, ale její zoufalí hrdinové jsou v celé své trapnosti neodolatelní.

9. Normal (r. Julius Ševčík)
Ševčíkův thriller o masovém vrahovi, který ve 30. letech děsil celou Evropu, se stal nestravitelným polemizováním o vině a odpuštění. Normal na první pohled oslní dokonalou výtvarnou koncepcí, ale k čemu to všechno je, když jeho obsah je neuvěřitelně prázdný a postavy působí stejně toporně jako pečlivě zvolené rekvizity?

10. Stínu neutečeš (r. Lenka Kny)
Osmdesátiletá žena se vydává za svou vnučkou s prosbou, aby ukončila její dlouholeté a jen na první pohled spokojené manželství. S tímto přáním vychází na povrch pravda o léta umlčované minulosti, s níž se musí hrdinové vypořádat. Otázkou ovšem zůstává, co babičku k jejímu náhlému jednání přivedlo.

11. Dvojka (Jaroslav Fuit)
Roadmovie, v níž je zkoušce odolnosti vystaven nefunkční vztah mladého páru, zaujme především přesvědčivě napsanými i zahranými postavami a dialogy, které mohou z úst vypustit skuteční lidé.
12. Ať žijí rytíři (r. Karel Janák)
Karel Janák se bez Mádla a Kotka vydal do středověku, aby pobavil rodinné publikum. Jeho film Ať žijí rytíři je poměrně slušně odvedenou prací, ale podstatně lépe než v kinech se bude určitě vyjímat na televizních obrazovkách.
13. Ocas ještěrky (r. Ivo Trajkov)
Trajkov vytvořil natolik symbolické drama, že se v něm ztrácí jakýkoliv smysl. Příběhu Josefa, jehož k cestě za poznáním doprovází anděl Gabriel, schází čitelná pointa. Veškerá snaha o intelektuální snímek i herecké výkony tak přijdou nazmar.
14. Peklo s princeznou (r. Miloslav Šmídmajer)
Pohádka, která se nesnaží kopírovat své předchůdce. Peklo s princeznou má díky smyslu pro humor a Mádlovi s Voříškovou potenciál jednou patřit k tomu lepšímu z nabídky vánočních obrazovek.
15. Zemský ráj to napohled (r. Irena Pavlásková)
Mrazivá komedie, která nedostatek humoru i napětí kompenzuje milostnými avantýrami hlavní hrdinky v podání Vilmy Cibulkové. V sondě Ireny Pavlásková do období komunistického teroru musí nespravedlnost a nesvoboda bohužel ustoupit sexuálnímu chtíči. Milostné vztahy jsou však navzdory silné herecké sestavě hlavním úskalím Zemského ráje to napohled.
16. Muži v říji (r. Robert Sedláček)
Politická satira z prostředí moravského venkova obývaného bizarními outsidery. Do mistrovství Evropy ve vábení jelenů tak zasahují příběhy několika introvertních postav, přes jejichž trápení v komedii Muži v říji nezbylo příliš prostoru pro humor.
17. Lištičky (r. Mira Fornay)
Hysterický debut Miry Fornay o těžkém údělu slovenské au-pair v Dublinu to dotáhnul až na festival v Benátkách. Zdejší pořadatelé jsou patrně imunní vůči abnormálně nesympatickým hrdinkám, jimž jsou vlastní pouze pocity ukřivděnosti a nenávisti.
18. T.M.A. (r. Juraj Herz)
Juraj Herz se po letech vrátil k hororového žánru o pokusil se diváky děsit příběhem z domu s tajemnou minulostí. Děs a hrůza v jeho podání  představuje duchy postižených dětí a záplavu nedokonalých nahých těl, které se v domě hrůzy oddávají orgiím. 
19. Jánošík. Pravdivá historie (r. Agnieszka Holland, Kasia Adamik)
Slovenský národní hrdina ožil v polské režii a s českým představitelem v titulní roli. Výpravný snímek Jánošíka líčí jako nudnou a topornou postavu, která se vyhýbá akci a raději pronáší tupá životní moudra. Přesto Juro Jánošík dopadnul o poznání lépe než kněžna Libuše v podání Američanů.
20. Jménem krále (r. Petr Nikolaev)
TV Nova  natočila pilotní díl historického seriálu, pro nějž nebylo v jejím programu využití, proto jej vyslala do kin, kde ještě více vynikly jeho nedostatky. Oldřich z Chlumu v něm vyšetřuje kriminální zápletku, jejíž řešení ovšem dříve než on prokoukne i divák nováckého typu.
21. Klíček (r. Ján Novák)
Nešťastný pohled na komunistická zvěrstva, v němž se misí drama z věznice pro nepřátele totalitního režimu se sci-fi zápletkou. V komunistickém pekle se tak ocitá milenecká dvojice, která v minulosti působí přinejmenším nepatřičně.
22. 2Bobule (r. Vlad Lanné)
Bobule navzdory svému obsahu fungují jako výnosná obchodní značka a v kinech tak bodovalo i jejich druhé pokračování. To má s jedničkou společný název a herce, k nimž přibyl bonusový materiál pro otrlé diváky v podání Jiřího Krampola a Jany Švandové.
23. Líbáš jako Bůh (r. Marie Poledňáková)
Mí diváci mi rozumějí, může své neumětelství hájit Marie Poledňáková. Její komedie o lásce v pozdním věku Líbáš jako Bůh se do kin vkradla jako nakažlivá choroba, jíž už stačilo podlehnout téměř milion diváků. Poledňáková do svého filmu nacpala pár nevtipných historek, populární herce, mobilní telefony…a zase jí to vyšlo.
24. Oko ve zdi (r. Miloš Kohout)
Původně to měl být thriller, který si díky mezinárodnímu obsazení najde cestu na zahraničí trh. To by ovšem příběh o páru nevěrníků uzamčeném v koupelně opuštěného domu nesměl vzbuzovat více smíchu než strachu. Oko ve zdi se raději nikdy nemělo otevřít.
25. Veni, vidi, vici (r. Pavel Göbl)
Romantická komedie z prostředí golfu, v níž filmové plátno funguje především jako reklamní plocha. Přes všechny výrobky sponzorů se v tomto počinu občas najde čas i na nepřesvědčivou milostnou zápletku a naivní sen o vítězství outsidera na golfovém hřišti.
26. Ulovit miliardáře (r. Tomáš Vorel)
Nesoudný pokus o komický pohled na zkorumpovanou českou společnost plný otřesných hereckých výkonů. Tomáš Vorel si patrně stále myslí, že je vtipný a Ulovit miliardáře označil za drzou komedii. Největší drzostí je vypustit tento ve všech ohledech nefunkční paskvil před zraky veřejnosti.